Teď

14. října 2013 v 0:34 | *wif
Proč utíkáš? Čeho se bojíš?
Těch krásných pocitů? Toho, že nevydží? Máš pocit, že by to tak být nemělo? Že to není "normální"?

Utíkám, hodně často od sebe a pak mi není vůbec dobře. Vždycky potřebuju něco, co mě "kopne do prdele" a já se zase vrátím.

Usmívám se tu do tmy a cítím... to se asi ani snad nedá vyjádřit slovy, neskutečný vděk, jsem vděčná hrozně moc a pocit štěstí? já nevím jaký název k tomu přiřadit, ale je to nádhera.
Teď a tady, nic jiného neexistuje.
Když jsem teď a tady, tak mám pocit, jako bych byla ten krásný vyrovnaný, spokojený budha, který sedí na obláčku stále se usmívá a jen je, vše ostatní se kolem jen děje, jen tak... A já jím jsem v tuhle chvíli.
Teď a tady, sám se sebou, to nejkrásnější "kouzlo", kouzlo okamžiku.
A můžu se jen tak volně nadechnout, konečně vydechnou, jako by to před tím ani nebylo možné, jako bych skutečně nedýchala.
Žádná úzkost nic, jen obrovský vděk. Vděk, pokora k...

Možná jsem už definitivně zbláznila, kdoví, každopadně je to nádhera.

Šťastný a vděčný "blázen" pár minut po půlnoci. Krásné okamžiky by měli být zaznamenány.

Když se vám chce radostí a vděčností k tomu všemu brečet.

Mother-Era


Je jen teď. Minulost a budoucnost se prolínají v přítomném okamžiku...
Najít cestu k sobě, být sám se sebou v tomhle okamžiku a neutíkat, a nepotřebujete, nechcete najednou vůbec nic, vše je dokonalé, tak jak je, vše je dobré...
 


Komentáře

1 :o) | 30. října 2013 v 9:30 | Reagovat

Uzasne, krasne, pravdive...Spousta lidi nepochopi, protoze to nezna...spousta lidi to ani nedocte, protoze nechape...Vim, o cem pises, znam ten pocit. Je to moment, kdy skutecne "jsme". Kdy se vnimame. Kdy najdeme sebe sama. Dnes jsem mel zvlastni sen. Probudil jsem se a snazil si ho vysvetlit. Udelal jsem jednoduchou vec. Dychal jsem do srdicka, snazil se ho "rozhybat", "probudit". V myslenkach jsem k nemu promlouval a rekl mu, ze prichazim, abych ho miloval, abych ho obejmul a rekl mu, ze o nem vim, ze se omlouvam, ze na nej casto zapominam. Nekdo uvnitr se jen krasne pousmal. Nastalo nadherne obejmuti a pocity, ktere jsem mel jsou za hranici naseho pozmemskeho vnimani. Nasel jsem opet sam sebe. Tekly mi po tvari slzy stesti a blazenosti. Utikej casto do sveho srdce. Zustavej tam. Boj skonci a dojde k usmireni. Jiz nebudou obavy a strachy.

Poznej sve skutecne Ja.

Miluji Te

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.