Říjen 2013

Skicy - tužka

18. října 2013 v 13:48 | *wif |  kresba
Skicy, které jsem kresila ještě na umprum :) A zjistila jsem, že se mi postupem času líbí čím dál tím víc, i když jsou odfláknuté a jedna mi zabrala +/- 2 minuty :) Kdyby byly více propracované, tak by z toho mohlo vzniknou i něco fakt dobrýho. I když tohle je můj styl zvaný "s ničím se neseru, prostě to tam naflákám" :) Ale ty obrázky v sobě prostě mají svoje kouzlo :)
Jo a jsou jen vyfocené, vážně nekreslím na šedý papír :)

↓ více ↓

Teď

14. října 2013 v 0:34 | *wif
Proč utíkáš? Čeho se bojíš?
Těch krásných pocitů? Toho, že nevydží? Máš pocit, že by to tak být nemělo? Že to není "normální"?

Utíkám, hodně často od sebe a pak mi není vůbec dobře. Vždycky potřebuju něco, co mě "kopne do prdele" a já se zase vrátím.

Usmívám se tu do tmy a cítím... to se asi ani snad nedá vyjádřit slovy, neskutečný vděk, jsem vděčná hrozně moc a pocit štěstí? já nevím jaký název k tomu přiřadit, ale je to nádhera.
Teď a tady, nic jiného neexistuje.
Když jsem teď a tady, tak mám pocit, jako bych byla ten krásný vyrovnaný, spokojený budha, který sedí na obláčku stále se usmívá a jen je, vše ostatní se kolem jen děje, jen tak... A já jím jsem v tuhle chvíli.
Teď a tady, sám se sebou, to nejkrásnější "kouzlo", kouzlo okamžiku.
A můžu se jen tak volně nadechnout, konečně vydechnou, jako by to před tím ani nebylo možné, jako bych skutečně nedýchala.
Žádná úzkost nic, jen obrovský vděk. Vděk, pokora k...

Možná jsem už definitivně zbláznila, kdoví, každopadně je to nádhera.

Šťastný a vděčný "blázen" pár minut po půlnoci. Krásné okamžiky by měli být zaznamenány.

Když se vám chce radostí a vděčností k tomu všemu brečet.

Mother-Era


Je jen teď. Minulost a budoucnost se prolínají v přítomném okamžiku...
Najít cestu k sobě, být sám se sebou v tomhle okamžiku a neutíkat, a nepotřebujete, nechcete najednou vůbec nic, vše je dokonalé, tak jak je, vše je dobré...