Prosinec 2012

Freedom

28. prosince 2012 v 10:51 | *wif |  útržky života
Je to zvláštní, ale některé věci vám nejspíš fakt zůstávají na pořád. Možná si jich jen občas více či méně všímáte... Ale na tom asi už nesejde. Jsou to ty věci, kterých si nevšímáte když je vám fajn, vlastně mělo by vám výt fajn stále, není důvod proč ne, jenže pak se vám v hlavě přetočí kolečka, spustí nějaký spínač a už to jede... Jasně v tom není takový problém, ovšem poněkud horší je, že nevíte co s tím, jak to sakra zastavit, kde se to vypíná? Už to nechci,(btw. ne nechtěla jsem to nikdy). A pak přichází bezradnost, pocity naprostého selhání, výčitky, sebelítost, lítost, apod.


Vztekáte se, trháte papírky na kusy, mlátíte do polštáře, brečíte, ale ten hnusný pocit ne a ne odejít... Tak nakonec rezignujete. A zase si začnete pokládat tu pitomou otázku proč vůbec něco dělat. Proč to prostě nenechat jen tak, jak to běží a leží... Jenže ne, ono vás to nechce jen tak nechat... dáte tomu totiž ruku a ono vás to postupně pomalu sežere celé, pokud nějak nezakročíte. Jenže jak? "To je otázka, která trápí vědce již tisíciletí..." Haha.

Ne, nechci si nějak stěžovat, jen se to ono pokouším jakýmsi způsobem analyzovat, zdůvodnit a posléze možná i vyřešit.