Článek: id 49828338

9. ledna 2011 v 15:11 | *wify
Jak, jak můžete mít rádi člověka, který vás 10 let deptal, soustavně ničil. Jak to vás může vůbec on nebo někdo jiný chtít. Člověka kvůli, kterému jste udělali, chtěli udělat..... tolik věcí.
Jistě teď po půl roce mi některé situace přijdou možná i trochu úsměvné, ono vlastně i v té době jsem se tomu smála, tak po dvou brčkách..


Chovám se k ní v mezích slušnosti, snažím se.. Dokud na mě nezačne mít kecy, odcházím, lítali by nehezká slova. A co, co po mě chcete? Jistě, "mohla jsi zůstat, to by bylo dobrý. Vždyť by to byl jen oběd. Nemusíš dělat hned scény. Víš, jak mě to pak vyčítá, to zas bylo..." Promiňte, že jsem, tak hrozně sobecká a nechci se nechat totálně zničit.

Ano, ovšem myslí to všechno v dobrém. To skoro všichni ne? Ono v podstatě i Hitler to myslel v dobrém. Dobře, vyhrocené přirovnání.
Já nemůžu za to, že smyslem jejího života je jídlo a upnula se na mě. Nebudu stále ustupovat, jednou už jsem si něco prosadila.... Ona za to nemůže, víme. Ale proč bych za to sakra pořád měla platit já?

A jak to vždycky dopadá? Vyčítavé pohledy dopadající na mě a "škoda, že to nebylo v klidu, taky jsi mohla...." Ha, jsme tam, kde jsme byli. Tohle nejde, tohle se nedá, jaký je tu problém? Já. Protože tohle je babička, matka, která chudák zůstala sama, za což si mimochodem může také sama.
Nebudu tam jezdit, fajn. Matka přijede vyřízená a vyčte mi, že celou dobu jen slyšela výčitky. Pojedu tam a bude mít kecy na všechny.....

Miluju ty milé otázky "tak co, babička nezlobí tě?" žertovný tón, jako by na tom snad bylo něco vtipného. Tohle už dávno není sranda, jenom některým ´inteligentnějším´ z nás to stále ještě nedošlo. Co na to mám asi proboha odpovídat? Výraz mího xichtu nestačí?

Někdy si říkám, že by z fleku mohla vyslýchat lidi, systematický psychický tlak. Říkejte si co chcete, možná to v hlavě nemá úplně v pořádku, ale ví, kde máte slabá místa, kam si rejpnout, aby co nejvíc bolelo, o čem mluvit.

Dobře, je to pryč, klídek. Nebydlíš tam, už jsi jinde......
Mrzí mě to, že je to, tak jak je.....
Návštěvy příbuzných jsou někdy, tak vysilující.
 


Komentáře

1 phoenix | Web | 10. ledna 2011 v 11:07 | Reagovat

Člověka buď ráda máš nebo nemáš, osobně něco takového nedovedu ovlivnit a myslim, že by se o to nikdo ani neměl snažit, kvuli sobě ani kvůli nikomu jinému,to nikdy nemůže dělat dobrotu. Ten požadavek nejspíš vznikl protože se nechce srovnat s tím,jak věci jsou.
Nenech se sebou zametat...

2 An(N)dy | Web | 11. ledna 2011 v 20:39 | Reagovat

No, tak určitě se najde pár dospělejch, co maj v hlavě guláš.. po ětch taky nejdu :-D :-D... ale svym způsobem máš taky pravdu, vlastně je pravda asi všechno, záleží na úhlu pohledu :) v každym prípadě děkuju za komentář :)

3 An(N)dy | Web | 11. ledna 2011 v 20:43 | Reagovat

Přečetla jsem článek, envím přímo oč tu běží ale sme na tom asi podobně.. jen já furt bydlim s někym kdo má pořád plnou držku keců... :/

4 Linny | Web | 13. ledna 2011 v 13:56 | Reagovat

ha. Nikoho takového naštěstí v rodině nemáme.
Tedy nepříjemná je jenom moje drahá sestra. No, od té se bohužel hned tak neodstěhuji.
Nicméně takhle moooc nepříjemná teda není.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.